dimanche, juillet 30, 2017

Really nothing to say about this

Cítil, jak se Zaklínadlo třese kdesi v temných koutech jeho
mozku. Cítil i jeho strach.
Začal po něm v tichých prostorách své mysli natahovat ruku.
Zaklínadlo v úžasu ucouvlo jako pes, na kterého zaútočila bláznivá
ovce. Hnal se za ním, vztekle dupal v neužívaných prostorách a pobořených
uličkách vnitřního města svého podvědomí, až ho nakonec objevil za hromadou
zavržených myšlenek. Chtělo se mu v bezhlasém vzdoru postavit, ale
v Mrakoplašovi už dávno žádný vzdor nezbýval.
Tak takhle si to představuješ, křičel na Zaklínadlo v duchu.
Když přišel čas posledního zúčtování, prostě zalezeš a schováš se?
Máš strach, co?
Zaklínadlo samozřejmě odseklo, tomu sám nevěříš, je to nesmysl, já
jsem přece jedno z Osmi velkých zaklínadel. Ale vzteklý Mrakoplaš k němu
přistoupil ještě blíž a křičel na něj - to si myslíš ty, ale já tomu věřím
a uvědom si laskavě, v čí hlavě jsi, ano? Tady můžu věřit, čemu chci!
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


on the dimanche 30 juillet 2017, 10:34:01 (UTC+0200)

Aucun commentaire: